Cinepur RSS

Kritika / Viktor Palák
Zatímco před několika lety sklízely nejpříznivější odezvu snímky přezdívané "hezké české filmy", které byly divácky vstřícné zejména díky přehledné naraci, jíž sekundoval nevynalézavý a nerušivý styl, v současné době se nejhlasitěji aplauduje domácím titulům, které spojují historické téma a ještě jsou pěkné na pohled. A nic víc. Tato pohlednost přitom nemusí být nijak "česká", ale spíše pokukující po hollywoodské zručnosti a rutině. A není třeba hned myslet na Zdeňka Trošku a jeho proslavený výrok, naznačující, že zlaté české ručičky by na adaptaci Pána prstenů nepotřebovaly zdaleka tolik kapitálu. Vyvrcholením touhy po "dobře vypadajícím filmu tuzemské (ko)produkce" se stalo dobové drama 3 sezóny v pekle.

Rozhovor / Lucie Česálková
Není to ani filmový historik, ani filmový teoretik, ani filmař, ani archivář. Adrian Wood je hledač. Je to člověk, který ví, jaké dokumentární záběry se nacházejí v jakých světových archivech a hodí se jako archivní metráž do historických dokumentárních filmů. Hledal je především pro produkční týmy komerčních britských televizí. Během své práce stačil od sedmdesátých let pomocí archivních záběrů rekonstruovat mnohé z klíčových událostí dějin 20. století a stále se mu daří zkracovat seznamy filmů, které byly považovány za ztracené.

Kritika / Zdeněk Holý
Hlavní hrdina tragédie podle Aristotela nesmí být zcela dobrý, jinak totiž nevzbuzuje soucit, nýbrž odpor a nesouhlas publika. Již dlouho tato poučka neplatí – alespoň od doby, kdy bylo vynalezeno melodrama, jež dopředu oznamuje smrt či utrpení kladného hrdiny, a připravuje tak diváky na maximální soucit, který by bez takové přípravy vzbudil pouze nelibost. Od laciné sentimentality nás však, jak se vědělo a hlavně dělo až do klasicismu, dobře osvobozuje vznešená postava ve smyslu jejího společenského postavení: šlechtic, král nebo heroj totiž řeší problémy odpovídající jejich postavení. Na pomezí tragédie (zasazení děje do antiky), melodramatu (zkoušená ženská hrdinka) a hrdinského dramatu (její společenské postavení) se odehrává nový film Alejandro Amenábara Agora.

Atrakce mezi blockbustery a avantgardoutémaTereza Hadravová

Kritika / Radomír D. Kokeš
Dalo by se jen cinefilně zahulákat: Pokud považujete první Star Wars nejen za technicky revoluční, ale i výborný film, pak neváhejte a okamžitě běžte do kina. Pozice Avataru od Jamese Camerona se totiž v kontextu současného Hollywoodu podobá pozici, jakou v americké kinematografii zastávaly v 70. letech Star Wars. Působí jako filmové zjevení, ačkoli do sebe zahrnuje mnoho jiných žánrových postupů a příběhů. Nabízí jednoduchou fabuli o proměně průměrného ve vyvoleného, který ovládne vyšší sílu, jež je všude a ve všem kolem něj. A domnívám se, že Avatar stejně jako Star Wars esteticky nezastará, protože i jeho zásadní trikové inovace...

Kritika / Jan Kolář
Dosavadní Hanekeho filmy se obvykle vyznačovaly dvěma rysy. Jednak úzkým, hranicemi rodiny vymezeným prostorem, v němž explodovaly nebo odumíraly konflikty pohřbené pod povrchem bezchybně upraveného (a proto i zcela bezvýrazného) života současné středostavovské společnosti. A potom neustálou snahou fragmentarizovat: dějové motivy, které byly neustále vytrhovány z příčinných souvislostí, i narušená kontinuita nasnímaných záběrů, jež byly v průběhu filmů takřka vždy demaskovány jako umělé reprezentace reality, pomáhaly budovat ten podivně frustrující zážitek, který v divácích Hanekeho tvorba vyvolávala od Sedmého kontinentu až po thriller Caché.

Kritika / Aleš Stuchlý
Klíčem k novému snímku autorského dua Filip Remunda-Vít Klusák je jeho žánrové vymezení: pojem dokumentární komedie může zavánět alibismem a neochotou z více jak 120 hodin natočeného materiálu vysochat názorotvorný celek, pravda je ale taková, že oba režiséři vypustili po tříleté práci do světa velmi zručně natočený a sestříhaný snímek, který je stejnou měrou vtipný jako děsivý.

Kritika / Lucie Česálková
Post-apokalyptická fikce patří k těm žánrům, jež ve svém filmovém ztvárnění propojují atraktivní vizualitu s alegorickým přesahem. Svorně pracují s motivem katastrofy, která zásadně pozměňuje základní okolnosti života a jako taková funguje coby prověrka lidských hodnot v extrémní situaci. Zpravidla se jedná o příběhy s poselstvím o existenciálním rozměru lidství, odehrávající se v kulisách osobitých vizí deformovaného světa a nových podmínek života na planetě. Román Cormaca McCarthyho Cesta patří mezi postapokalyptickými díly k těm, jež tento nový svět líčí jako místo veskrze nehostinné, zdevastované blíže neurčenou katastrofou, jež zpustošila krajinu a zbavila svět veškeré vegetace.